Cesta světla

Asi nikdo vidící a slyšící si nedokáže představit svět, tak jak jej vnímají lidé lepí nebo hluší. Alespoň u mne to tak je. A jsou na světě i lidé u kterých se slepota i hluchota objevily dohromady. Lidé hluchoslepí. Pro nás normální, je situace, kdy přijdeme o oba tyto své nejdůležitější smysly nepředstavitelná. Přesto takoví lidé existují, žijí své životy a mnohdy se dokáží se svým omezením vyrovnat takovým způsobem, že nás, vidící a slyšící, v mnoha směrech předčí.

Jindra Jarošová ve své knize Via Lucis (latinsky "cesta světla") nechává do takového světa nahlédnout prosřednictvím vyprávění o skutečné historické osobnosti minulého a předminulého století - Heleny Kellerové.

Vyprávění začíná dětstvím malé Helenky, která v roce a půl prodělala zánět mozkových blan a v důsledku toho oslepla a ohluchla. Následuje pak vyprávění o době, kdy její rodiče i přes svou snahu nebyli schopni Helence pomoci.

Až o několik let později, v jejích šesti letech se rodiče dozvěděli o možnosti léčby slepoty na specializované klinice. Milující otec, který byl naštěstí dostatečně zámožný, se tam s ní vypravil. Lékaři sice jen konstatovali nezvratnost poškození jejího zraku a sluchu, ale zároveň její rodiče dokázali nasměrovat na speciální ústav, zabývající se takto postiženými dětmi. Tam Helena získala svou vychovalelku a doživotní přítelkyni Anne Sullivanovou. Anne dokázala, že do té doby zaostalá Helena je ve skutečnosti chytrá dívka. S její pomocí se postupně naučila komunikovat s rodiči i s okolním světem pomocí prstové abecedy a dokonce i normálně mluvit. Naučila se psát a číst. S pomocí své asistentky vystudovala střední školu pro zdravé děti a následně i Harwardskou univerzitu. Dorozuměla se několika světovými jazyky. Pomocí dopisů i osobně navázala kontakt s mnoha významnými osobnostmi tehdejší doby a stala se významnou organizátorkou pomoci pro slepé lidi.

Příběh Heleny Kellerové, který se skutečně stal, podle mne rozhodně stojí za přečtení. Nejde o to, jak příběh dopadne, to se lze dočíst v životopise paní Kellerové. Jde hlavně o jedinečnou možnost alespoň zprostředkovaně vidět svět a každodenní problémy úplně jinak.