John Wyndham napsal nejen slavný "Den trifidů". Teď jsem dočetl i jeho další knihu Kukly. Je to o společnosti, která žije po "Velkém utrpení", což je zřejmě několik stovek let po jaderné válce. Děj se odehrává na Labradoru, který je nyní v docela mírném podnebském pásu. Celková životní úroveň společnosti i technická vyspělost odpovídá tak zhruba počátku 19. století. Společnost se potýká s častými mutacemi rostlin, zvířat i lidí. Velmi rigorózní společnost se k nim staví odmítavě a cokoliv místní pohlaváři neuznají za odpovídající normě musí být spáleno, celá pole s úrodou, která mají nějakou mutaci, dobytek. Lidé, kteří se narodí s vadou nebo u nichž se projeví sebemenší odchylka od psané normy jsou bez milosti vyhnáni do "Hraniční země", která je blíže k zamořené krajině a kde je všechno sužováno mutacemi.
Hlavní hrdina je téměř normální. Protože jeho odchylka není vidět, tak ji dlouho úspěšně tají. Je schopen telepaticky hovořit s několika svými stejně nadanými vrstevníky. Po prozrazení svých schopností jsou prohlášeni za rouhání proti boží normě a pronásledováni. Na svém dramatickém útěku do hraniční země se jim podaří spojit se skupinou lidí, kteří jsou také nadáni telepatií, žijí velmi daleko v zemi Zealand (že by Nový Zéland?), ale disponují mnohem vyspělejší technikou vč. letadel a část skupiny se jim podaří zachránit.
Kniha vznikla v padesátých letech, kdy se svět obával jaderné války a nacismus byl ještě v živé paměti, ale myslím že problematika odlišností ve většinové společnosti je nadčasová a je to lidech a jejich vztazích. Termín norma a označení normální tu nabývá úplně nový rozměr a souvislosti. Rozhodně doporučuji k přečtení.
0 komentářů:
Okomentovat