středa, 5. srpna 2009

Den a noc trifidů

Nejen literaturou faktu je člověk živ a tak jsem přečetl čistě oddechové sci-fi knížky "Den trifidů" Johna Wyndhama a "Noc trifidů" Simona Clarka.

Ačkoliv na sebe volně navazují, je jejich děj vzdálen 30 let v čase a mnoho kilometrů v místě. Každou napsal jiný autor v jiné době (první je z roku 1951 a druhá je z roku 2001). Také je každá trochu jinak pojatá. V té první je mnohem více zamyšlení nad lidskou morálkou a hodnotami, zatímco té druhé je hrdina mnohem více ve vleku událostí na které nemá tak velký vliv.

V první knize je země postižena katastrofou, jakýmsi zářením, které způsobí oslepení většiny obyvatelstva. S tím jak jsou lidé zranitelnější, naopak získávají navrh trifidi. Masožravé, pohyblivé rostliny, které byly před katastrofou pěstovány jako hospodářské rostliny. A tak se hlavní hrdina, který víceméně náhodou vidí, v nastalém chaosu vydává za svou záchranou a zároveň hledá svou dívku. Cestou potkává další lidi, kteří nejsou slepí. A setkává s různými způsoby boje lidí o přežití v novém světě. V knize uplyne několik let, kdy se osudy hlavních hrdinů různě prolétají a setkávají se stále s novými překážkami. Hlavní hrdina se mnohokrát zamýšlí nejen nad svým osudem a nad možnostmi přežití svými i dalších lidí. A i když nakonec nachází jisté řešení, je konec poměrně otevřený.

A právě otevřený konec dal šanci dalšímu autorovi aby se pokusil dopsat volné pokračování. Hlavní hrdina předchozí knihy se stává jen okrajovou postavou a hlavním hrdinou se stává jeho syn. Děj se za velmi dramatických událostí přesouvá z Anglie do Ameriky a opět jsou na soupeřících skupinách lidí ukázány různé možnosti, jak by se mohlo lidstvo pokusit o přežití. Od té nejtvrdší diktatury až po rodinné prostředí komunit. Vzhledem k tomu, že se děj odehrává již 30 let po katastofě, jsou všechny skupiny již zformované a je ukázán zaběhnutý život v nich. Filosofických pasáží je mnohem méně, ale knize to rozhodně neubírá na čtivosti. I tady je konec poměrně otevřený, stejně jako u prvního dílu, takže se těším, jak se námětem vypořádá opět někdo další s dějem po dalších letech...

0 komentářů: