Viděl jsem peklo - knížka po které se nedá usnout

Pod tímto nadpisem se skrývá knížka, kterou napsal Tvrtko Vujity, maďarský novinář, válečný zpravodaj a dobrodruh. Už v první kapitole mne dostal. Existence leprosérie v dnešní Evropě je pro mnohé z nás něčím nepředstavitelným. Jenže evropa není jen od nás na západ, je také na východ. Tahle leprosérie je v Rumunsku a to není tak daleko. V Evropě, kde oficiálně není lepra již 200 let je v Rumunsku izolovaná osada s 26 nakaženými a jedním lékařem, který tam byl přeložen za trest.

Ovšem pak se autor dokázal dostat do leprosérie v Etiopii (popisuje i jakým způsobem se tam dostal) a proti tomu co popisuje odtamtud je ta předchozí jen slabý odvar. 7000 nemocných je rozděleno podle stádia nemoci do tří sekcí a v táboře panuje tvrdý režim, podmínky otřesné. Popis tábora, místním primářem označovaném za nemocnici, i stavu nemocných mi připadá velmi přehnaný a říkám si, že to je určitě novinářské přehánění, asi jako v blesku. Jenže potom otočím stránku a tam je fotografie. Malá, černobílá, zrnitá, rozmazaná a v mizerné kvalitě bez rozlišitelných detailů. Sedí na ní muž a žena z třetí sekce - sekce "lidí bez tváře". I z toho co je na ní vidět je mi v tu chvíli jasné, že si autor nepřidal ani čárku. Proti tomu co je na ní vidět jsou všichni maskéři filmových hororů jsou naprostí žabaři, ve srovnání se skutečnými následky neléčené lepry. Ale tohle není film s namaskovanými herci, pod fotografií jsou jména skutečných lidí, kteří byli dříve zdraví a teď už jen čekají na smrt, která je pro ně vysvobozením.

A co je na tom celém, z mého pohledu, nejhorší? Lepra je dnes léčitelná! A při včasném léčení léčení i docela dobře a léčení je otázkou jen tisícových položek, nic extrémně nákladného. Alespoň z pohledu blahobytné Evropy.

I ostatní reportáže jsou velmi silné. Knížka se nedá přečíst najednou, je třeba ji "vstřebat" po částech. Po jejím přečtení vám jistě bude připadat většina našich starostí naprosto malicherných a nicotných. 

Druhý díl, který se mi dostal do ruky je už méně pesimistický. V něm už jsou nejen "pekelné příběhy", ale i optimistické, které ukazují lidi, kteří se úspěšně vzepřeli a třeba i přes své postižení nebo špatný osud si našli své radosti.

Nová hračka

Tak jsem se dočkal nové hračky. Stal jsem se majitelem chytrého mobilu nokia E51. Používám jej spíše jako pda než telefon a tak jsem hledal něco se pořádným systémem a připojením wifi. Při výběru jsem byl trochu omezován cenou, takže padly volby jako iPhone a blackberry. E51 má sice jen malou klávesnici ale i tak se mi zdá, že při troše cviku se na ní dá psát docela dobře. Třeba tenhle text jsem na ní naklepal celý. Také bylo při mém rozhodování podstatné, že tenhle model měl v mém okolí velmi dobré reference. A bezproblémově spolupracuje s Linuxem.

Stroječek je poháněn symbianem, což je přímý potomek epocu. Systému z legendárních psionů, o kterém jsem ve své době slyšel jen samé superlativy. Zvládá multitasking i s velmi omezenými zdroji telefonu, místo integrovaného správce úloh jsem však nainstaloval Jbak TaskMan, který má větší možnosti.

Textový editor považuji za naprosto nezbytnou základní věc. Docela se mi zalíbil DEdit, domovská stránka je trochu spartánská, ale více se lze dočíst tady. Dále jsem našel port pythonu a konečně mám důvod se tento jazyk naučit. Sice jsem našel i porty perlu a ruby ale python mi z nich přijde nejdotaženější. Samozřejmě jsem nainstaloval i další programy, ale to už jsou samé nudné užitkové drobnosti.

A jako správný unixák jsem založen na sdílení souborů (všechno je soubor, že). Takže synchronizace souborů je pro mne naprosto zásadní. Telefon se umí připojit kabelem jako fleška a unison funguje naprosto spolehlivě. Trochu mne zklamala synchronizace souborů s počítačem pomocí bluetooth, bohužel obexFS není použitelný s mým oblíbeným unisonem, ale snad se mi to podaří nějak obejít.

Celkově zatím očekávání splněna.

Když kuře poučuje slepici

Myslím, že ohledně diabetu, neboli cukrovky toho vím hodně. Nejsem sice lékař, ale jsem každodenně ve styku s diabetem 1. typu, bohužel.

Nedávno se na ABCLinuxu rozhořela opět diskuze ohledně této nemoci. Nad některými názory jsem se musel jen usmát. Chápu, že většina lidí o cukrovce nic neví. Sám jsem na tom nebyl před několika lety onic lépe. Ale nechápu, proč své nevědění se snaží zamaskovat za vševědoucí komentáře. Některé byli jen trochu vedle, bylo vidět, že autor už o nemoci něco slyšel a myslí si, že to stačí k předstírání vševědoucnosti. Některé byli opravdu zcela mimo. O to více pak autoři hájili své názory a snažili se dokázat, že mají pravdu. Už jsem sledování této diskuze zrušil, byla to pro mne jen ztráta času.

Nevadí mi, že někdo neví, ale měl by to přiznat a nesnažit se za svou nepravdu bít jako lev. Budiž to i pro mne poučením, že si mám dávat pozor, abych se do takové role v některých diskuzích sám nestavěl. Není to moc hezké, když se člověk tváří jako vševěd a přitom plácá kraviny.

Kde jsou peníze? V IT!

Zaujalo mě především, kdo že to zaujímá první čtyři místa na žebříčku Fortune. Lidé investující do zpracování nebo přenosu dat.  Z toho si pak mohu odvodit co hýbe světem v dnešní době.  Krize, nekrize.  Prohození na pozicích je z tohoto pohledu nezajímavé. Data, data, informace - Číslo 5 to věděl už tenkrát.

Bill Gates je znovu nejbohatším člověkem planety. Díky krizi! - Živě.cz

Facebooku selhaly disky

Teď to je facebook, nedávno Google. Začíná být vidět, že stěhování aplikací na Internet od běžných potíží nepomůže. Naopak selhání software na Internetu je stále častější. Je to pochoptelné, čím složitější je software, tím je náchylnější k chybám. I tento "cloud" software programují a spravují jen lidé a tak se pochopitelně začnou vyskytovat chyby. Ale alespoň mohu nadávat na někoho jiného ;-) , když si něco rozbiju u sebe, tak mohu nadávat jen sám sobě. 

Facebooku selhaly disky, některé fotky byly nedostupné - LUPA

Kmen Andromeda ještě jednou

Dočetl jsem knihu Kmen Andromeda od Michala Crichtona. Popravdě jsem trochu zklamán. Očekával jsem možná příliš mnoho nebo možná něco trochu jiného. Když jsem tu psal o H.G. Welsově Válce světů, měl jsem z knihy mnohem lepší zážitek, přestože je kniha ještě mnohem starší. Kniha rozhodně není špatná, to v žádném případě, přečetl jsem ji rád a téměř jedním dechem. Na několika místech jsem si však říkal, tohle je přece hodně nepravděpodobné nebo takhle to přece není - to odporuje faktům. To není chyba autora, věci na které si autor vypůjčil fantazii věda objasnila až mnohem později po vzniku knihy. Jenže autor se tváří v knize hodně autenticky a tváří se, že dokládá ona fakta vědeckými pracemi a dokumenty (fiktivními) a nakonec to bohužel v dnešní době, když jsem s poznatky o 50 let dále, vyznívá opačně než byl původní záměr. Třeba by si téma zasloužilo nějaké novější zpracování je bohužel poznat, že kniha vznikla již v šedesátých letech.

Kmen Andromeda

Někdy je rozdíl mezi originálem a remakem opravdu velký. V případě filmu kmen Andromeda jsou to dva úplně jiné filmy.  A popravdě, jak už to bývá, více se mi líbil ten původní. Ten nový byl delší, měl více efektů, ohrožení lidstva bylo větší, ale zápletka byla vykonstruovanější a celkový dojem (což je ovšem čistě subjektivní záležitost) byl mizernější. V původním filmu se mi nelíbila scéna s lasery, bylo to trapně umělé. Ale v novém se mi nelíbilo mnohem více, zejména počítač rozumějící řeči, reaktor otevřený do servisní šachty a některá technika jako ve star trecku. A už vůbec nevím proč se do všecho musí za každou cenu tahat spiknutí a ekologie. Takže se celý příběh posunul z prostého boje s cizími agresivními mikroorganismy do jakési politické hry. Vlastně to chápu, ekologie a démonizování americké armády jsou in.

Ale už jsem si objednal v knihovně původní předlohu od Michalela Crichtona...